Přejeli jsme z Bitýšky na den a noc do Horní Lhotice u Kralic nad Oslavou předat Kamču na její tábor, který začíná další den pozdním obědem. Prostřední děti jsou hodně utahané po dvou stezkoodvahových a ohňových nocích z Bitýšky, pro Iťu je i oběd téměř úkol nad její síly. Ale v lese, potoce a stanech jsou šťastní jak blechy. V neděli odpoledne na naložení do auta musím použit hrubé násilí a přežít hlasité protesty až skoro na D1.
„Veverskou Bitýšku“ tábor pro matky s dětmi pořádá brněnská YMCA v chatkách u řeky a lesní cesty za Hartmannem Rico. Akce původně zamýšlená pro matky na mateřské, tedy s programem pro matky a hlídáním maličkých dětí sama sebe poněkud přerostla díky vícedětnosti většiny pravidelně jezdících rodin a vznikl z ní tábor s programem pro děti od 2,5 do aktuálně 8 let (celotáborová hra, angličtina…) a programem pro matky (ruční práce, břišní tance…) s občasným hlídáním i nejmenších dětí.
Na stavěčku tábora jsem dorazila po deváté v sobotu ráno po noci, kdy jsme se s tátou střídali za volantem Logouše. Doufala jsem, že mláďata hodím na hrb hlavě rodiny a zahibernuju. Z auta přespané mimino ovšem smýšlelo jinak, tudíž rozumná dávka spánku na mě čekala až doma v noci z neděle na pondělí. Ty dva dny byly na zážitky tak bohaté, až to vzbuzovalo pocit, že celá stavěčka byla minimálně o týden delší než pobyt u moře.
Letošní prázdniny začaly o kousek dřív jen s drobnou přestávkou na vyzvednutí vysvědčení díky červnové dovolené v Chorvatsku. Každý den máme zdokumentovaný neb školní prázdninový úkol byl prázdninový deník s heslem: „Denně aspoň jedna věta!“.
Účastníci: babička Hanka, děda Laďa, já, Kamča, Jeník, Iveta a Vítek.
Základní mateřské postřehy:
Sedm osob se do Logana vejde s týdenní výbavou i kočárkem za předpokladu, že máte rakev. S rakví se Logan blížil v chorvatských horách modernímu lehkému tanku nejen rychlostí (u tanku max. rychlost 80km/h), zrychlením (z 0 na 30km/h za 5 sekund), ale i spotřebou. Sežral toho téměř tolik co dvě auta, akorát spotřeba řidičů byla poloviční.
I tříleté dítě zvládající prsa jen s plavacím páskem zvaným „ježek“ na pohodu zvládá bez „ježka“ obeplouvání pobřežních skalisek a ostrůvků a pozorování podmořské fauny s brýlema, šnorchlem a ploutvema.
Vzdálennost apartmánu 12 metrů od moře je naprosto ideální, protože umožňuje jedné dozorující osobě současně bdít nad 16-ti měsíčním batoletem stavícím vlaky z dupla na dlážděném a oploceném „dvorku“ ve stínu olivovníků a mandariky, pít kávu, přepočítávat tři další hlavičky v moři a skákat tamtéž pro hrdou tříleťačku, která se vrhá do hlubiny a objevuje, že bez šnorchlu a ploutví bez „ježka“ ještě až tak neplave.
Celkově to bylo fajn a bezponorkové, což do značné míry přičítám tomu, že dědeček prozíravě zakoupil apartmány dva. Jeden prarodičovský a druhý pro matku s dětmi, čímž umožnil komukoliv se v případě potřeby zašít (nejhojněji využíváno prvorozenou, která chodila do „prarodičovského“ střílet z luku šípy s přísavkou na jejich skříň z důvodu snížení rizika kolize šípu s malými dětmi).
Prarodičové děkuju za dovolenou, která byla fakt dovolená (teda pro mě, u vás si tou relaxací nejsem až tak jistá :-D)
Jednoho dne to přišlo a žena zatoužila mít BludičkoSkřítčí blog. Tak jsem něco stáhnul, nainstaloval a uvidíme, co z toho jednou bude.
SkřítkoBludičkovic, nebo BludičkoSkřítkovic koláž o tom jak se máme, co děláme, co máme rádi a tak.....
