Setkání v rodinném kruhu u adventního věnce je čím dál větší svátek. Na to, že nemáme v našem pojetí adventu jen neděle, ale scházíme se u svíček každý večer, dala by se ta kompletní spočítat na prstech jedné ruky.
Mikuláš začal školní Čerťulí v pátek a plynule pokračoval oslavou Čerťuliných narozenin, dvoudenní výstavou mašinek na Smíchovském nádraží, přespáním Kamčiny spolužačky s mladší sestrou, couráním po čertovské Kampě a zakončených, jak řekl Vítek, Mikulášem v živé (tedy nemodelové) parní lokomotivě.
Pečení, opět pod taktovkou babičky, je letos doménou nejmladších, velcí už pro samé nácviky školních vystoupení nestíhají nic než ujídat.
Když jsem byla o víkendu ve škole, muž vařil a narazil na bramboru ve tvaru srdce. Věda, že se vrátím až v noci, choval mi ji pod polštář.
Vítek: „Tatínku podívej, co si tu schovala ta máma za boldel! Musím to vyhodit.“
Tatínek: „Vítku nechej to tam, to jsem tam schoval já.“
Vítek: „?!?“ (vytřeštěný oči a v očích otazníky)
Ivetka: „Vítku, to je normální, to je srdíčko a to si dávaj zamilovaní, víš?“
Zavírání skanzenu na Barboře
SkřítkoBludičkovic, nebo BludičkoSkřítkovic koláž o tom jak se máme, co děláme, co máme rádi a tak.....
