Bludičkovic Skřítci

Po červnové stavěčce tábora jsme si na pořádnou celorodinnou dovolenou poněkud počkali až na sobotu 10.9. (chlaďaři holt mají v červenci a srpnu sezónu, takže s volnem hlavy rodiny to bylo více než bídné). Ale vyplatilo se. Počasí, stav vody ani společnost nemohla být lepší. Bylo nás na dva rafty a už nevím kolik kánoí.
Konečně po osmi letech mateřství jakožto majitelka osmnáctiměsíčního batolete nejsem poprvé těhotná, tedy patnáctkrát denně nezvracím, udržím se na nohou, mohu se volně vlastními silami přemisťovat po krajině a dokonce zvládám přemisťovat i těžší břemena. Opustila jsem status Suchozemská krysa a jsem zpátky v posádce. Věřte, že je to velmi opojný pocit. Pravda, na kanoi si vzhledem k věku benjamínka ještě chvíli počkám, ale ani na raftu to po těch letech není špatný. Taky pádlo ještě nemám neb nejsem ani jeden z háčků, ani střeďák, ani zadák ani kotrčník, nýbrž jsem obdržela zodpovědnou funkci „krotitel skřetů a fotograf“ spočívající ve snaze a schopnosti udržet posádku v lodi včetně lodního psa a to zejména při průjezdu šlajsnou a ve zbylém čase občas něco/někoho cvaknout (nikoliv dnem navrch, ale spouští).