Letně doma III.
Čtvrteční nebe neslibovalo nic dobrého a radar na ČHMÚ k tomu dodal jen příslib Nebude-li pršet nezmoknem, protože těch pár přeháňkových fleků velikosti myšího bobku, co se blížily od západu, nebylo zrovna velkých, ale zajímavě barevných a rozhodně slibovaly, že aspoň nějakej z nich z nějakýho konce Prahu patrně trefí, což sice nebude trvat dlouho, ale v tu chvíli bude vody dost. Takže k nepromokavým bundám háďat jsem po dlouhé době do vozejka přihodila i tu svoji.
Nakonec nás trefil jen jeden celkem milosrdně, zrovna když jsem u Sliveneckýho řezníka kupovala ke svačině skorodomácí šunku. Vzal nás naprosto okrajově, takže v silném lijáku jsme se dívali do zářícího slunce za vesnicí a posléze posvačili v suchu u prarodičů.
Komentáře
Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!
