Bludičkovic Skřítci

Letošní den železnice v naší rodině započal tím, že jsem brzy ráno v rámci dálkového studia vymázla na přednášky, takže můj muž nafasoval smečku, ke smečce ještě mašinkofilního synovce a s celou pětkou vyrazil do Bráníka hrdinně sám.
Tudíž veškerá dokumentace z letošního prolézání lokomotiv (a že se tam Vítek musel tetelit blahem) mi chybí, protože poměr dvě ruce a pět dětí, z toho nejmíň dvě nesvéprávné a lehce sebevražedné, mému muži v jakémkoliv pokusu o manipulaci s fotoaparátem spolehlivě zabránil.

Cestou z fakulty čekám na Hlaváku na pátým nástupišti na Hurvínka – Slunce, seno, jahody: „Nezastavujeme máme zpoždění!“ znáte, ne?