zeptala se včera nejstarší při odjezdu na svou PRVNÍ VÝPRAVU, tak jsem ji ujistila, že nebude, protože jí to opravdu přeju a úpřimně řečeno jí i trochu závidím, protože moje vlastní táborové a oddílové záležitosti pro mě moc znamenaly. Letní stanové tábory má za sebou už tři, ale ten nejlepší oddíl s celoroční činností v okolí bere až od devíti let. Nad tou naší skřeticí, co je oslaví až v červnu, přivřeli oko. 
Iveta 1.10.2011 v 15:30 už nevím u čeho jsouc přistižena a pokárána:
„Maminko už tě nemiluju! Budu milovat jenom tatínka!
Iveta 1.10.2011 v 17:50 jsouc přistižena otcem při krmení tiskárny skleněnkama a patřičně usměrněna:
“Tatínku už tě nemiluju! Miluju jenom maminku!"
Tak my tě dcero milujeme oba:-)
Dopoledne jsem odevzdala Kamču ke kamarádce na oslavu narozenin, kde i přespí a vzhledem k zálibě mých malých mužů jsem vyrazila s trojkou na Den železnice (hlava rodiny byla v práci). Vzali jsme to tramvají na Smícháč, ze Smíchova normálním Elefantem od Berouna na Hlavák na „Hurvínka“ M 131 směr Bráník. Na Hl.n. jsme měli tak 1/2 hod volno na prohlížení projíždějících vlaků a náhodou jsme vychytali příjezd mezinárodního parního rychlíku s německou lokomotivou 010509–8. V Bráníku skřítci prolezli lokomotivy k tomuto účelu přistavené, prozkoumali lehátkový vůz a pojedli v jídelním. Pak už dorazil tatínek a komplet (jen bez oslavující Kamči) jsme odjeli parní lokomotivou 464.102 „Ušatá“ Prokopákem do Rudné a následně zpět na Smíchov.
Po červnové stavěčce tábora jsme si na pořádnou celorodinnou dovolenou poněkud počkali až na sobotu 10.9. (chlaďaři holt mají v červenci a srpnu sezónu, takže s volnem hlavy rodiny to bylo více než bídné). Ale vyplatilo se. Počasí, stav vody ani společnost nemohla být lepší. Bylo nás na dva rafty a už nevím kolik kánoí.
Konečně po osmi letech mateřství jakožto majitelka osmnáctiměsíčního batolete nejsem poprvé těhotná, tedy patnáctkrát denně nezvracím, udržím se na nohou, mohu se volně vlastními silami přemisťovat po krajině a dokonce zvládám přemisťovat i těžší břemena. Opustila jsem status Suchozemská krysa a jsem zpátky v posádce. Věřte, že je to velmi opojný pocit. Pravda, na kanoi si vzhledem k věku benjamínka ještě chvíli počkám, ale ani na raftu to po těch letech není špatný. Taky pádlo ještě nemám neb nejsem ani jeden z háčků, ani střeďák, ani zadák ani kotrčník, nýbrž jsem obdržela zodpovědnou funkci „krotitel skřetů a fotograf“ spočívající ve snaze a schopnosti udržet posádku v lodi včetně lodního psa a to zejména při průjezdu šlajsnou a ve zbylém čase občas něco/někoho cvaknout (nikoliv dnem navrch, ale spouští).
V sobotu 3. září uspořádali o.s. Všeradova země, Naše noviny a KŽC jízdu zvláštního parní vlaku ke 110. výročí tratě Lochovice – Zadní Třebáň taženého lokomotivou 310 072 „Kafemlejnek“ z Výtopny Plzeň. Naši šotouší kluci při té parádě na Liteňské úvrati nemohli chybět. Akce byla poněkud náročnější, díky poměru dospělí:děti 1:4 (muž pracující) i co se týkalo prostoru ve vagonech a počtu cestujících, ale nějak se pidižvíci k těm oknům procedili včetně Vítka, který naštěstí tu zahuštěnější jízdu tam prospal v bondolínu na zádech stojící matky a cestu zpět prostál na lavici s nosem nalepeným na otevřené okno.
Toužebně očekávající
dočkali se aneb 110 let trati 172
SkřítkoBludičkovic, nebo BludičkoSkřítkovic koláž o tom jak se máme, co děláme, co máme rádi a tak.....
