housenky

Kupované housky jsou u nás takovou vzácností, že kromě obrovského nadšení vzbuzují u mladších členů domácnosti i potíže s názvem.
„Maminko, já tě miluju. Mám láda housenky!!!“

Před přechodem

Po ránu už zase tři :-) dsc02228  

Pokračování tohoto článku »»»

Velkej a malej

Tak dlouho a pracně jsem uspávala až jsem neuspala, aneb sluce, seno, jahody. Tak si aspoň konečně umyju tu hlavu.dsc02216

Ještě to není úplně za mnou

Viděla jsem jedno video. V zásadě pojednávalo o věcech, které dnes už znám. Ale stejně mě zasáhlo a dost jsem u toho plakala. A hodně si o sobě uvědomila
http://www.prirozeny-porod.eu/…-tom-se-mlci
Na konci porodu Jeníka byl Jirka vyhozen ze sálu s argumentem, že bledne. Začala jsem pak mít oběhové potíže ze syndromu dolní duté žíly http://www.porodnice.cz/…ni-dute-zily?… . Žádala jsem o změnu polohy, tělo toužilo po kleku, nebyl mi umožněn, byla jsem osobami z personálu přidržena za ramena na lůžku, abych se nemohla zvednout a byla mi dána kyslíková maska. Nemohla jsem účinně tlačit, byla použita kristellerova exprese http://eamos.pf.jcu.cz/…_1408/31.pdf, uvažovalo se o kleštích, po porodu hlavičky nešla ven ramínka. Dopadlo to dobře, Jeník je zdráv. Já nechtěla po tomto porodu žádné další dítě. Zřetelně jsem cítila celým tělem, jak moc to bylo o fous. Pak jsem díky BC našla informace o přirozeném porodu a troufli jsme si na třetí dítě, našla jsem si díky BC PA Věru, která mi umožnila bezpečný přirozený porod v Neratovicích. Potom i na čtvrté dítě. Když si představím, že by se tehdy u Apolináře standardním českým porodnickým způsoben nerodil drobnější Jeník ale 4,29kg Iveta, je mi ještě teď zle. Porodila jsem pak dvě děti přirozeným porodem, šetrně vedeným vlastními porodními asistentkami. Myslela jsem si, že už je to za mnou, ale ta hrůza, bezmoc až skoro pocit znásilnění (ten moment, kdy mi fyzickou převahou tlakem na ramena bylo zabráněno se z pololehu otočit) z toho druhýho porodu ve mně ještě furt je. Jsem strašně vděčná za štěstí, které jsem měla, ale šíleně mě bolí, že hodně žen a dětí tohle štěstí nemá. Že rodiče netušili a že uvěřili svým průvodcům porodem, že takto dělají to nejlepší pro své dítě. Pro mě informace, díky tomu, že to Jeník zvládnul, přišly včas. Ale co ostatní…

P.S. Jo a taky je dost poučné přečíst si k tomu tento článek http://www.tribune.cz/clanek/11408 kde možnost změnit polohu rodičky nikoho ani nenapadne, to se radši bude polemizovat nad tím, jestli je na místě provést dle statistiky 443 preventivních CS : pravděpodobné záchraně jednoho dítěte před touto komplikací

Nahoře

Jsou věci co Jeník nemusí (třeba potápění bez brýlí), ale výšky má opravdu rád. Jenže, úpřímě řečeno, ty jeho vyšky občas zas nemusím já, když mžourám na prťavou postavičku proti nebi, jen si tuto informaci v zájmu jeho zdravého rozvoje nechávám pro sebe.dsc02118

Pokračování tohoto článku »»»