Napsal před 14 roky Bludička.
Napsal před 14 roky Bludička.
Začalo to tím, že mě ti dva nejstarší napružili, ale pěkně. Pomalu a systematicky mě vytočili jako šroubek. Začínalo to už od rána, ale po brzkém obědě to dotáhli k dokonalosti. Bylo krásně a chtěla jsem, abychom hned po obědě vyrazili na kola. Viděla jsem to na prosluněné hřiště v Chucheláku. První to vzdala hlava rodiny oslabená virózou a zašila se do křesla s horkým čajem. Požádala jsem prvorozenou o spolupráci při věšení prádla, abych co nejdřív mohla chystat všechny kola a sestavit croozera. Pyskovala a vůbec byla protivná, až jsem ji vyhodila s řevem, že než tohle poslouchat, radši si to udělám sama i kdybychom neměli stihnout hřiště. Pak jsem požádala druhorozeného o sklizení nádobí do myčky s totožným výsledkem. To už mi bouchly saze a řekla jsem, že když se nehodlají podílet na provozu a spolupráci, též nebudu brát ohledy a nepojedu na žádný hřiště, ale dopřeju si pořádnou podzimní projížďku kolem Jinonic na druhý straně Prokopáku. Že oblíkám Vítka do vozejku a jestli chce ještě někdo se mnou, tak má pět minut na oblečení a ať si dobře rozmyslí účast, páč nehodlám cestou poslouchat žádný kecy a už vůbec ne na téma kopec je moc vysokej, bolí mě nožičky, mám hlad… Uražení staršáci to dle očekávání vzdali. Vytáhli si pastelky a začali páchat výtvarku. Dobře jim tak.
Dost mě překvapila Iťu, která do těch pěti minut fakt stála venku v teplákách, bundě a s helmou. No, tak jsem ji teda vzala s sebou a do croozera ještě přibalila draka. Nejen, že neřekla ani slovo o nožičkách, ručičkách, kořenech, kamenech a velikém kopci, když tlačila 16" do toho krpálu co vede z ulice K Nové Vsi jako zkratka k naučné stezce , ale ještě nahoře zkoumala výhled a fakt nadšeně se kochala podzimní krajinou. Místo slíbených vrcholových sušenek se zajímala o kvalitu dračího větru (tak tak akorát na deset minut letu než přestalo definitivne foukat) a pokračovala polňačkou k Butovickému hřbitovu. Tam s Vítkem chvíli pohleděli na dva modely letadel a střihli jsme to kolem Záchranné stanice zvířat po asfaltce z kopce do Hlubočep. Na křižovatce Na placích a K Dalejím v hospůdce s krbovkama dostali prcci párek s chlebem, protože Iťu už toho měla za sebou celkem dost a bylo potřeba, aby měla ještě dost sil a optimismu na vytlačení kola z Prokopáku od mlejna přes Klukovice k tramvajovým kolejím. Cestou jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí, třeba to že: „Maminko, když jsem ještě nebyla na světě já a Jeňa, tak jsem byla v pohádce mami, víš? Byla jsem tupounek a našla mě Babča a pila jsem hopsinkovou šťávu, víš? A pak jsem byla gumídek , víš? A skákala jsem hop, hop, hop. A Jeňa tam byl taky.“ Objevila jsem, jak úžasnej je Iveta společník, protože v tom halasu a tartasu kompletní smečky, to v běžném provozu vůbec není vidět a slyšet. A hlavně, strašně jsem si to užila:-)
Napsal před 14 roky Bludička.
Protože všichni mí muži jsou příliš malí, příliš staří nebo příliš přetížení na to, aby mi s tím pomohli, sním již dlouho o externím muži, který by otrhal naše jablka a odvezl je za mě do moštárny. No a považte, včera přišel. Dal mi na sebe email, zítra po třetí je se mnou otrhá, v sobotu zmoštuje v moštárně a polovinu moštu mi přiveze zpátky. Je úžasný mít z půlky jablek mošt, který „se mi udělá sám“ jen za 5kč za litr (cena za moštárnu). Je to o moc lepší než témeř všechny jabka ručně transportovat na kompost. Holt je trhání jablek pro mě mužská práce, kterou nejsem ochotná překatalogizovat na seznam prací ženských. Teda jako, ne že bych do toho z principu nešla, ale jak vhodně poznamenala moje kamarádka, na můj denní seznam prací „ženských“ už není, kam to připsat a to ani po tom, co můj muž převzal opravdu podstatnou část vaření. Vlastně, kdyby ten externí muž vyřídil firemní emaily, pověsil prádlo, nakrmil a pohlídal děti, otrhala bych si ty jabka v klidu sama, odvezla bych je do moštárny a cestou bych si v autě zpívala (a to po městě fakt nerada řídím). Jenže mám takové tušení, že do toho by nešel, tak se ho jen zeptám u trhání jablek, jestli by na jaře nepotřeboval půl stromu třešní a v létě nějaké meruňky a broskve. Pokud mi totiž to ovoce někdo otrhá, zbyde mi mezi tancem mezi mým půlúvazkem, čtyřkou a základním chodem domácnosti chvilka i na to, abych je nějak zpracovala.
Jen škoda, že nepřišel o 14 dní dřív.
