Napsal před 14 roky Bludička.
3/4 dětí odjely s prarodiči vstříc lyžovačce a sněhulákům, zbyla mi tu jen dvě koťátka:-)
Napsal před 14 roky Skřítek.
Když je tedy ta zima, já mám rýbu jak trám a nudím se v posteli, tak jsem upravil pozadí. Tedy, kreslila ho Kamča, já jen upravil v malování a vložil.
Napsal před 14 roky Bludička.
Abych vyvrátila neoprávněné dojmy některých přátel o klidné a pohodové všestíhající nadženě, naservíruju sem kapku reality.
Nějak se mi ke konci roku zrychlil čas, zato zvýšilo množství běžných denních úkonů.
Začalo to nenápadně, lehkým pocitem narůstajících restů, posílilo se to boreliózovým flekem a výživnou dávkou antibiotik a vygradovalo indispozicí kolegyně, čímž se nečekaně povýšil můj pracovní úvazek na dvojnásobek.
Nějak mezi tím bruslím, ale s adventním zamyšlením a duševno/duchovním úklidem nitra to nemá mnoho společného až na pár momentek, které si s dětma urvem o víkendech počínaje adventním věncem přes barborky, Ladův Betlém a tak.
Kdy u nás naposled někdo hloubkově uklízel (když nepočítám svůj zoufalej telefonát prvorozené, ať vysaje a vytře aspoň tu rozšlapanou čokoládu v obýváku, co nestíhám), si ani nepamatuju.
Do denního programu stíhám vmístit dvě až tři věci nad původní plán ovšem za cenu asi pěti až patnácti minut zpoždění u všeho. To samo o sobě není nijak děsivé, pokud to ovšem netrvá kontinuálně několik týdnů. Typickou ilustrací momentálního provozu byla středa a čtvrtek.
Ve středu večer měla Kamčina třída besídku spojenou s divadlem na téma Ježíšek v jesličkách a dárci (každý byl zástupcem jedné profese a předával dar miminku na seně v kostýmu a se šestiverším na dané téma). S paní učitelkou jsme měly domluvu, že bere děti z družiny dřív, aby se stihly obléct do kostýmů (což se týkalo i Kamči) a ostatní rodiče mají nedružinové děti přivést nejméně o 30 minut dřív. Začínalo to v 17:30, ale neměla jsem šanci ze školky se zbytkem smečky dorazit dřív jak v 17:35 a než jsem z malých strhala oblečení bylo 17:37. Samo besídku jsem v pohodě stihla celou, ale Kamča během těch sedmi minut dostala strach, že o tom vyzvednutí učitelkou z družiny nevím a čekám na ni před družinou, kdy jako přijde a vyrazíme na tu besídku, ač jsem jí ráno dávala tašku s kostýmem se slovy, že po vyučování nepůjde už domů a sejdeme se až na besídce, takže měla při mém příchodu na obou tvářích červený stopy po potůčku slz, i když se ji učitelka snažila úplně stejným argumentem ukonejšit. Besídka pak už bez zádrhelů, divadlo krásné a Kamča spokojená.
Do postele jsem se dostala po třetí ranní.
Ve čtvrtek jsem ráno vyexpedovala Kamču a po návratu domů v osm nahlásila do školky příchod dětí až na oběd z důvodu matčiny migrény, posnídala ibalgin, dětem dala na stůl bebe sušenky a mlíko a zalehla.
Na půldvanáctou vyexpedovala prostředníčky do MŠ, cestou zpět zakoupila dva svazky mrkví, prosné klasy a čtyři lojové koule se zobem na zdobení vánočního stromečku , kam před pátou budem přebíhat ze školkové besídky začínající v 16:00, kde proběhne výroba svícnu, na což mi chybí ještě dlouhé tenké svíčky, jablka jsou naštěstí v lednici.
Doma jsem zavařila knedlíčky do polívky, předložila oběd batoleti (naštěstí se už živí sám), souběžně zachránila prádlo po 24 hodinovém pobytu v pračce umístěním na sušák, pofackovala letmo linku a myčku, pořešila mejly a Kamčinu školní přípravu. Navázala šestnáct mrkví, pět klasů a čtyři koule na provázky, našla drátené háčky z loňské kolekce, kdyby se zavěšováním prostých provázkových oček na větve byl v podvečerní tmě problém, nasypala „ozdobičky“ do Kamilčina batohu, přidala tam tři jablka, navázala batole na záda a místo oběda vyrazila pro svíčky.
Ve školce jsem zjistila, že Vítek jako první z mých čtyř nošenců dokázal cestou na zádech vyzout botu neznámo kde. Vyslechla jsem zpívanou část besídky, zatleskala vlastním i cizím dětem, předala i školačku školkové učitelce s tím, že prostředníčkům se svícnem pomůže místo mě, hodila poloobuté batole na hřbet a vyběhla hledat botu. Nevím, komu k čemu může být opuštěná tmavomodrá superfitka s goretexovou membránou velikosti 23 na pravou nohu uprostřed sídliště, ale nepočkala na nás. 
Takže sprint až domů a zpět s novým párem, aby nám batole v Prokopském údolí nezmrzlo.
Doběhla jsem v 16:55, naházela na školkany oblečení a sprintem na sraz. Zbytek večera už naštěstí na pohodu, zdobení stromečku a koledy ve svitu tří svíček. Užili si to i prostředníčci a benjamínek. Doma jsme byli o půl osmé, kdy jsem konečně poobědvala tu polívku. Ale co, hlavně že hlava už dobrý.
Napsal před 14 roky Bludička.
Dopoledne jsem prožila veskrze pracovně, protože jsem potřebovala v poledne vrátit kolegyni ntb s příslušným programem, tudíž tři nejmladší děti si v dětském pokoji organizovaly program samy. Odpoledne mě vylákaly do města a při té příležitosti jsem zjistila, že turisté úplně zapomněli na Kampu. Byli jsme tam skoro sami, užily si miniparníčky v náhonu i větší parníky na řece, pak zdymadlo a nakonec i hřiště na Dětském ostrově.
Jen Betlémská trojice v kleci vyvolávala (aspoň u mě) úplně jiné asociace, než původně řezbář zamýšlel.
