Včera po dopolední logošce jsem nestihla uvařit chlapcům, tak nás pološílené hlady zachránila místní pizzerie s rozvozem. Zdejší pizza je lahodná, našim háďatům vzácná a s dovozem značně mother friendly neb si ušetřím distribuci smečky tam a zpět i nemalé výdaje za pití.
aneb rostou děti, rosteme my jako rodiče a vyrostl i stůl, protože ten dřevěnej stůl je, od chvíle kdy kdy k nám přišel, srdcem našeho domu
aneb při vkládání fotek do předchozího příspěvku se mi něco vybavilo 
konečně přišlo odpoledne, kdy se nás mimo vánoční prázdniny dokázalo sejít všech šest u jednoho stolu dostatečně včas a ve stavu přiměřeně příčetném a tedy vhodném k odložené oslavě čtvrtých a šestých narozenin našich prostředníčků. Zas za odměnu (za to čekání) jsme jako bonus měli i babičku z Brna, takže nakonec nás slavilo sedm. Když se odkládání přehouplo za půlku ledna, chvíli jsme docela vážně zauvažovali, jestli oslavu neodložit až na teplé pozdní jaro a nepozvat školkové spolužáky na zahradu, ale pak nám došlo, že bude-li čas a chuť, můžeme je pozvat i bez oslavy a že „co je doma, to se počítá“ 
Včera jsem viděla syna mé nejbližší přítelkyně. Je velikánský, už má něco přes dvě kila, je ho téměř dvakrát tolik co při narození a to se má teprve za 14 dní „narodit“, má bezvadný výraz při kojení a je krásný, nejkrásnější.
SkřítkoBludičkovic, nebo BludičkoSkřítkovic koláž o tom jak se máme, co děláme, co máme rádi a tak.....
