Bludičkovic Skřítci

Prvorozená po čtrnácti dnech opustila éru pravěku, takže jsem s ní strávila asi šest hodin u našich na chatě při předávání tří malých po jejich táboře a dalších pár hodin jen ve dvou v autě na D1, abych ji další den vyprovodila k odjezdu na její první oddílový „Sportíkový“ tábor. Celotáborovka, jakožto překvapení pro všechny krom vedoucích, mi zůstala utajena (v instrukcích bylo jen prostěradlo a šitíčko na tvorbu oděvu). Vím tedy jen, že kufry poslali autem a vlakem zmizeli na tři týdny kamsi do jižních Čech k Oltyňskému potoku (dle fotek z předchozích let je to krásný místo). Večer byla ochotná pokecat se mnou, asistovat při přebalení/dobalení kufru a nechat si přečíst pohádku na dobrou noc, ale dopoledne na srazu loučení zrovna nepřeháněla. Neměla na nás totiž čas 

Pokračování tohoto článku »»»

Byl jednou jeden tábor, jehož účastníci (včetně naší prvorozené dcery) si hráli v rámci celotáborové hry na pět pravěkých tlup (co tlupa to oddíl), tak se tam sešli rod Havranů, Jelenů, Medvědů, Vlků a Šavlozubých tygrů. Táborový život si plynul po svém v klidu až do dne (asi v půlce tábora), kdy mezi stany až na lávku před potokem vběhli dva neznámí lidé v kožešinách. Byli zjevně zranění a vyčerpaní. Žena měla ve stehně šíp a muž měl bodnou ránu v rameni. Nikdo neví, jak je to možné a jak k tomu došlo, jestli nějaký záhadný posun v čase nebo co, ale ukázalo se, že jsou to skuteční pravěcí lidé. 

Pokračování tohoto článku »»»

Tak tady budou podsadový stany pro děcka, rozestavěný do pěti vesniček, každá ve tvaru minipodkovy o pěti stanech (co vesnička, to oddíl), první už se rýsuje.



Kuchyň už taky stojí, tak pojď táto na tu koupelnu, letos pomáhám já, když brácha tu není.

Pokračování tohoto článku »»»

V červenci byli tři nejstarší s PSM na týden v Chorvatsku. Děti říkaly, že to bylo bezvadný, prarodiče konstatovali, že to bylo fajn. Fotodokumentaci třeba někdy dodají (a nebo taky ne, protože mají hlavně videa a ty sem moc nejdou, ale místo si tu na to pro jistotu nechám). Kamča (opice jedna darebná) se tentokrát vybodla na deník i když ho měla opět za úkol od paní učitelky, takže informace o průběhu fakt nemám, ale spokojenost v očích háďat mi bohatě stačila 

Včerejší pasování kapitánů. Rituální přechod z naší Námořnické školky na samostatnou plavbu životem.
Na slavnost nejen, že přestalo pršet, ale dokonce se objevilo pár slunečních paprsků, co svítily na loď.
Za chvíli zvědavě symbolicky přeběhneš po lávce pryč z kruhu kamarádů.

Pokračování tohoto článku »»»