Ve středu jsme hřištím a loukám v Chucheláku moc nedali, protože opičáky hnala vidina blbostí s bratranci neuprosným tempem ku Slivenci.
Tak jsem se konečně poprvé za tyto prázdniny se všema čtyřma utrhla (tak nezávazně, lehce, bez nutnosti slehovat hodinky) do nejbližšího okolí. Musím se přiznat, že jak jsou čtyři a celkem kooperují, tak se mi na ně docela hezky kouká.
I:„Maminko, kde mám koloběžku?“
M: „Něco viselo na stromě u pískoviště.“
I: „No jó, dík mami.“
Ale jinak jsme vcelku normální
Vrátila se po pěti týdnech dvou úžasných táborů. Líbilo se jí tam moc. Už teď se těší za rok zpátky. Ale na sourozence se těšila, zjevně až k slzám.
Majdě se zdálo, že spoustu brďáckých a spřátelených lidí v poslední době nějak nepotkává na akcích, protože mají čerstvou drobotinu. A tak vymyslela akci přímo pro ně, za což jí velice děkujeme. Též Fáborkovi, že převzal hospodaření, Ivetě bez drobotě (myslím, že už má doma puberťáky nebo skoropuberťáky) za sebeobětování v kuchyni a Jitce zdravotnici za ruce navíc u čehokoliv, kde bylo třeba včetně pomoci v kuchyni. A všem spoluúčastníkům za to, že bylo milo.