Letošní den železnice v naší rodině započal tím, že jsem brzy ráno v rámci dálkového studia vymázla na přednášky, takže můj muž nafasoval smečku, ke smečce ještě mašinkofilního synovce a s celou pětkou vyrazil do Bráníka hrdinně sám.
Tudíž veškerá dokumentace z letošního prolézání lokomotiv (a že se tam Vítek musel tetelit blahem) mi chybí, protože poměr dvě ruce a pět dětí, z toho nejmíň dvě nesvéprávné a lehce sebevražedné, mému muži v jakémkoliv pokusu o manipulaci s fotoaparátem spolehlivě zabránil.

Máme tu babičku, tak si užíváme. Dneska jsme si jen tak pro radost po vyučování (tedy od 16 do zavíračky) střihli ZOO.
Na zahradě nám pobíhala ježčata, což by nebylo nic neobvyklého, kdyby to bylo v podvečer a ne uprostřed slunečného dne.
Předevčírem zavaleni dvěma zednickými kalfasy čistého suchého a nespočtem špinavého a vypraného, ale mokrého prádla a spoustou dalších restů včetně těch pracovních jsme nestihli akčního nic.
Včera totéž, takže jsme vyjeli až kolem šesté večerní. Svižným tempem, abychom při návratu nezatměli přes Klukovice, Novou Ves (pod Stodůlkama), Butovice, na vyhlídku kousek za Děvínem na cyklostezce na Dívčí Hrady
Zpátky z kopce na Hlubočepy (v hospůdce na křižovatce Na placích K Dalejím jsem jim na zahrádce dopřála nožičku párku na osobu a krátký odpočinek) a Prokopákem přes Daleje. Na závěr Klukovickej krpál od mlejna až skoro domů. Celkem to dalo přibližně13 km a převýšení cca 260m. Na to, že nejmladší šlapající účastnici nebylo ještě pět let, nepřijde mi to špatný