Jsem si dnešek fakt hodně užila, jak jsem nebyla s dětma celej výcvikovej týden a potom díky horečce taky moc ne, tak už mi chyběly.
Vycházeli jsme až po ukončení voleb, tak jsem nechtěla, aby to na Vítka bylo moc. Sjeli jsme MHD do Jinonic a tak na pohodu jsme se pěšky vraceli domů. 
.
Na podzim 2012 jsme místo plavby viseli na lanech v lanovém centru, neb voda byla nízká i na kánoe.
Na jaře 2013 Vláďa tedy objednával krom lodí i vodu, ale poněkud málo upřesnil objednávku, takže pro rafty a kánoe naprosto ideálních 90 cm nebylo na vodočtu v Nespekách, ale na silnici v Pikovicích 
.
Do podzimu se z živelné pohromy vzpamatovali lidi, krajina i řeka, Nespeky hlásili stav tak akorát i na zapůjčení raftu (pokud je člověk ochoten občas skočit do vody a přes nejkamenitější úseky přetáhnout jen děti a psi) a tak se zase jelo. Tentokráte ani dobří plavci nepohrdli vestou jakožto ideální tepelnou izolací na záda a nakonec jsme potkali i slunce.
Vzhledem k počasí posledních dnů byla celá řeka „naše“, potkali jsme jen pár lodí, rafty žádné (na ty teda byla voda hraniční, ale měli jsme moc psů a dětí, tak je nešlo jen mezi kanoe tentokrát rozdat).
„Mě nespadly zuby, já tatínku mám!“ řekl dnes Vítek. Zato Jeníkovi dnes konečně přijela (děkujeme Blanko) rostoucí židle k psacímu stolu, vypadl první zub a začala opravdová výuka dle rozvrhu. Takže to máme tak pěkně synchronizované. Jen nevím, jak si poradí zoubková víla s výměnou zoubku za padesátikorunu pod Jeníkovým polštářem na palandě, po tom burčáku, co dnes z Mikulčič přivezl Martin 
aneb, jak pravila před téměř třiceti lety matka mojí kamarádky, my nestárneme, jen ty děti nám nějak rostou:
Benjamínek na své první cestě do instituce v doprovodu najednou velké sestry 
SkřítkoBludičkovic, nebo BludičkoSkřítkovic koláž o tom jak se máme, co děláme, co máme rádi a tak.....
