Aby se do zítra uležel
V pátek nám odjeli benjamínci
(to jsme si mimochodem na prvním nástupišti pěkně poslzeli, když se u památníku, kde našla stejně velkou bronzovou holčičku s tatínkem a s chlapečkem velkým jako Vítek, s jedním kufrem a zamyšlenými smutnými obličeji, ptala, proč jsou tak smutní a já se dostala k vyprávění, co to byl kindertransport, kdo to byl Nicholas Winton a proč v prosinci 1938 místo na dovolenou do Alp, jel tehdy do ČR a jak to potom bylo s vlaky vypravenými od března do srpna i s tím posledním, který nedojel 1. září)
protože zítra ráno už jedou pryč, tak dnes ani nejsou v MŠ a zdobí a zdobí. Odpoledne totiž zase tři ze čtyř mají se sborem koncert jako v úterý. Velcí tu zůstávaj, tak si ozdobí perníčky příští týden. Tento týden je prostě krapet akční
Po dnešním příběhu, kde andělíčci pekli cukroví, zbývají už jen dva poslední příběhy, čtvrteční, který stejně jako ten úterní bude o andělském sboru a koledách a potom ten nejhlavnější štědrovečerní. Trošku jsme si to teda zpřeházeli, aby nám mikulášský vyšel na Mikuláše a pečící na pečení, ale ty dva andělské sborové koncertní příběhy se nám na Pegasovo-Pegáskové koncertní dny trefily samovolně:-)