Velikonočně
Velikonoce pro mě začaly překvapením, když Kamča ve čtvrtek večer před odjezdem na čtyřdenní oddílovku (na víkendových oddílovkách je často, ale čtyřdenní je vzácnost) prohlásila, že je s náma nějak málo pohromadě a tutíž nebalí, protože by s námi ráda strávila prázdniny. Došlo mi, že má pravdu. Jako s někým z nás je skoro pořád, ale aby se nás sešlo všech šest dřív než u večeře, to už je ve všední dny i o víkendu malej zázrak. Zatím všechny prázdninové večery po usnutí všech tří prťáků mám nalezla do postele a čteme si tajně Mauglího, asi má absťák rodičovského opečovávání a sdílení.
Včera Jirka dodělával něco v OC Šestka, tak jsme jeli všichni, protože jednak děti touží po letadlech a druhak se vyblbnou na tý obrskluzavce co je tam mezi patrama a Vítek v kuličkách s batolecí skluzavkou. Pak jsme v Ikee dokoupili prostěradla a kompotové misky (obojího máme neuvěřitelnou spotřebu, nechápu). Jeňa se zamiloval do koberečku se silnicema a nakonec mu ho Skřítek koupil. Doma Jeňa s Ivetou vysáli v dětským pokoji, aby se jim neumazal a pak ho vybalovali a Jeník říkal: „Iťu, to je něco mít takovej koberec!“
(borčus pod skříní stihl mezi úklidem a rozložením koberce vyprodukovat Vítek, když hledal oblíbené autíčko ve všech bednách)
Kamča si zas u Bati vyloudila na tátovi sandály, takový stříbrný, fakt jen k šatům, žádná vycházková obuv, spíš společenská, s tím čumprdlikem mezi palec a ukazovák a kůži to nevidělo ani z rychlíku (v životě bych jí je nekoupila, usoudila bych, že i k sukni musí stačit jedny kvalitní sportovní, co už má 
). V autě: „Iťu až z nich vyrostu, tak ti je dám. Ne, nedám, schovám si je pro svoje děti, ale kdybych neměla holku, tak ti je půjčím pro tvoji holku. A pak si je schovám a budu vzpomínat na tatínka až umře.“ (Jsme málem poprskali s J. přední sklo, je to koza velká, ale stejně je fakt ještě malá a má v sobě ještě pořád kousek Popelky a princezny)
Dnes došlo na zdobení vajec. Vsadila jsem na zdobení voskovkama, to nikdy nezklame ani s malošema. Pro motoricky zdatnější bylo pár výdumků, pro zbytek odolnější vejce natvrdo. Batolák svoje vejce nejprve obarvil, poté oloupal a nakonec poctivě rozpíchal na neidentifikovatelnou směs špejlema, na které si při zdobení nasazovala výdumky Kamča. To batolákovo počínání bylo poměrně logické. Všichni zdobili, tak zdobil. Pak si vzpomněl, že vejce lze oloupat (to už párkrát viděl i zkoušel), tak testnul, jestli tohle taky jde oloupat. Potom viděl Kamču, jak si nasazuje výdumek na špejli a snažil se to provést též, jenže místo výdumku měl jen oloupané vejce natvrdo, takže výsledek vlastně nemohl být jiný 
. 
