Bludičkovic Skřítci

Asi jsme byly jednou z prvních domácností v ČR, která měla už kolem páté odpolední naděleno.

U nás vznikla tradice štědrovečerního pozdního oběda v momentě, kdy se ustálil zvyk dojíždějících prarodičů, kteří u nás nepřespávají a po nadílce se vrací 250 kilometrů, aby se nevraceli skoro o půlnoci.

Nakonec se tradice ještě krapet vylepšila předvánočním pobytem dětí s babičkou a dědou v Jeseníkách, takže Ježísek, který u nás nosí nejen dárky, ale i stromeček, nemusí ve tři ráno nenápadně s ušima nastraženýma zdobit v koupelně (nemáme klíče od žádných interiérových dveří, protože jsme je kdysi důkladně skryli před zamykajícím batoletem a dodnes nevíme kam) a následně stromeček o šíří 150 cm a výškou přes dva metry s křehkými ozdobami bez úhony protáhnout mezi futry pro sedmdesátky dveře (slušnej ježek v kleci i pro dva dospělé jedince) a nezastižen háďaty postavit v kuchyňopracovnoobýváku, jenž je křižovatkou vstupů do všech ostatních místností v domě.

V osmi u oválného stolu pro šest jsme si byli opravdu blízko nejen emočně, ale i prostorově 

Myslím, že jsme si to všichni užili. Foto nemám, neb ty nejdůležitější okamžiky normálně žiju místo toho, abych se na ně dívala přes objektiv.

Prvorozená si bohatě užila pocitu obdarovávání. Z předvánoční návštěvy svíčkárny dovezla vlastnoručně vyrobené svíčky a protože tatínek prý na ně moc není, tak jemu speciálně jednu vlastnoručne smíchanou koupelovou sůl. Prťatům svíčky v oříšku (jen plavbu lodiček stejně jako lití olova jsme odložili na svátky vánoční, bylo by toho na nejmenší najednou moc).

Obdarovaní si užili též, darů nebylo moc, ale zato velmi osobních.

Babičce přinesl Ježíšek svíčku a jednu krásnou knihu, která dva dny předtím přijela z tiskárny na západ Čech k podpisu autora a protože to nebylo v silách žádné PPL ani české posty stihnout, cestovala odpoledne před štedrým dnem živým lidským řetězem jako štafetový kolík přes Strašecí a Unhošť až k nám domů.

Dědečkovi svíčku a keramický svícen rybu (obé samozřejmě dílo prvorozené).

Tatínkovi sůl, knihu a kávu i s šálkem.

Mamince svíčku, kávu i se šálkem do sady k tatínkovu a konvici na čaj.

U dětí jednoznačně vyhráli jak ááách dar čtyři dobrodružné a čtyři veselé hry Lucie Ernestové a u Vítka ještě kovová parní mašinka s táhlem na kolech tak akorát velká do batolecí tlapky. Nepustil je z ruky celý večer, ukazoval a chlubil se s ní kocourovi a nakonec s ní šel spát. V neděli odpoledne se jí konečně nasytil natolik, že začal vnímat i okolí a vzal na milost autíčko veterána, tak je od té doby pravidelně střídá jezdě s nimi po podlaze, zdech i nábytku.