Bludičkovic Skřítci

Protože všichni mí muži jsou příliš malí, příliš staří nebo příliš přetížení na to, aby mi s tím pomohli, sním již dlouho o externím muži, který by otrhal naše jablka a odvezl je za mě do moštárny. No a považte, včera přišel. Dal mi na sebe email, zítra po třetí je se mnou otrhá, v sobotu zmoštuje v moštárně a polovinu moštu mi přiveze zpátky. Je úžasný mít z půlky jablek mošt, který „se mi udělá sám“ jen za 5kč za litr (cena za moštárnu). Je to o moc lepší než témeř všechny jabka ručně transportovat na kompost. Holt je trhání jablek pro mě mužská práce, kterou nejsem ochotná překatalogizovat na seznam prací ženských. Teda jako, ne že bych do toho z principu nešla, ale jak vhodně poznamenala moje kamarádka, na můj denní seznam prací „ženských“ už není, kam to připsat a to ani po tom, co můj muž převzal opravdu podstatnou část vaření. Vlastně, kdyby ten externí muž vyřídil firemní emaily, pověsil prádlo, nakrmil a pohlídal děti, otrhala bych si ty jabka v klidu sama, odvezla bych je do moštárny a cestou bych si v autě zpívala (a to po městě fakt nerada řídím). Jenže mám takové tušení, že do toho by nešel, tak se ho jen zeptám u trhání jablek, jestli by na jaře nepotřeboval půl stromu třešní a v létě nějaké meruňky a broskve. Pokud mi totiž to ovoce někdo otrhá, zbyde mi mezi tancem mezi mým půlúvazkem, čtyřkou a základním chodem domácnosti chvilka i na to, abych je nějak zpracovala. Jen škoda, že nepřišel o 14 dní dřív.