Bludičkovic Skřítci

V roce 2011 jsem tu skoro na den přesně popisovala, jak opojný byl návrat k posádce se smečkou dětí po té, co jsem přestala být každý lichý rok těhotná a každý sudý s kojencem uvázaným na hrudi.

Možná je čas na report jak moc / jak málo se věci mění v čase.

Dětí značně ubylo, nějaké nejely a nějaké v průběhu těch tří let stihly dospět.

 

Vlakem do Týnce

Čekání na lodě

Z chladného rána se vyloupl teplý slunečný den

 

Ubylo dětí, ale přibylo psů, tudíž při rozpočítání do kánoí by stále přebývalo příliš mnoho porcelánu, máme tedy opět dva rafty na všechno a jednu kánoi na střídání posádky pro Skřítka a skříťata.

 

Polívka

 

Psí posádky se za jízdy střídaly v lodích tak nějak průběžně (ten nejmenší přecházel i po listu pádla)

 

Lidské posádky jen občas

 

převážně suchou nohou

 

ale někdy i mokrou

 

Občas někdo usnul vyčerpáním na stojáka s pádlem pod bradou

 

a občas si někdo alespoň stihl lehnout

 

a rozhodně se nedalo hovořit o mikrospánku 

 

16 let stará trička Darling teamu, co pamatují starou vertexku se jménem Miláček se taky zatím nerozpadla, takže za rok zase

 

Zasloužený relax