Bludičkovic Skřítci

A co o tom nákupu napsala ve stejný den matka do diskuze dalších multimatek:

Oslabená jakousi horečnatou chorobou, která se u mě vyvinula z obyčejné rýmičky, kterou jsem chytla od svých dětí, jsem nastrkala faktury do obálek a požádala Kamču, aby je vzala do poštovní schránky. Ta si vyžádala s sebou Jeníka, protože přece nemá chodit po ulici sama a co třeba zloději dětí. Iťu chtěla taky, tak že půjdou tři. Kamča si vyprosila, zda by nemohli jít i na nákup do Alberta, že by si vzali z prasátka peníze a koupili si tři pytlíky gumovejch bonbónů aby měli zásoby mlsání. No dobře, tak jsem souhlasila, koneckonců cestu znají, přechod k Albertu Kamča zvládá dobře a bezpečně a ví, že můžou jít až když nikde v dohledu není žádné auto a ostatní ji poslouchají jak hodinky. A jak se nakupuje vědí taky dobře. Dala jsem jim tedy seznam toho co potřebuju já: 2× mlíko čerstvé vybrat dle ceny to, co stojí kolem 16kč a ne co stojí okolo 20kč (liší se podle akce, ale každej tejden je nějaký za těch ±16) a deset rohlíků. Dala jsem jí stovku, aby měla rezervu, kdyby se náhodou přehmátla a vzala biomlíko nebo jiný rohlíky. Kolik si berou z prasete jsme nekontrolovala a nechala na nich, protože Kamča se mnou při nákupu studuje jednotlivý položky a ceny. Když se vraceli, Kamča měla pod okem slzu, že nese účtenku a to z té mé stovky mi vrátí na chatě, protože tam v kasičce má peníze. Bála se, že se budu zlobit. Pak přiznala, že dvě věci museli na pokladně vracet. Prošli jsme účtenku i jednotlivé věci z batůžků a popovídali jsem o každé věci kolik jiných věcí co obvykle kupujeme a rádi je jedí nebo pijí by za ně bylo. No myslím, že to nebyla špatná škola, když viděli vedle sebe orion čokoládu o kterou se rozdělíme celá rodina a jakousi „značkovouznátezreklamy“tyčinku s bídou na chuť pro jednoho za stejnou cenu. Mimochodem výsledná suma na účtence byla 375kč, takže v tom krom padesáti korun z mé stovky utopili 275 vlastních těžce naspořených Kč.

Jasně já vím, já se nezlobím, byly to jejich peníze (až na tu moji padesátikačku) a prostě si asi nutně potřebovali vyzkoušet jestli spontální nákup do kušíků podle momentální chuti přece jen není výhodnější než nákup podle předem stanoveného plánu. Myslím, že tohle je přesně ten druh informace co člověk z vyprávění nevstřebá a dojde mu to až z vlastní zkušenosti tak ji mají, vlastně nebyla až tak drahá. A budiž jim ke cti, že je nenapadlo koupit třeba kostíky, ale vzali např tři jihočeký jogurty ve skle, který jsou složením naprosto v pohodě jen logicky v šestičlené rodině radši kupuju půkilovku holandie a dávám domácí marmeládu, úplně debilní vlastně byly jen dvě kindertyčinky z chlaďáku a pak nějaký čokoládový tyčinky a časopis mašinka Tomáš s jakousi hračkou atd., ale ty jogurty mě těší, páč dokazujou, že děcka nepodlehly reklamě (na kostíky, pribiňáky a jiný hnusoty).

Mám vyzkoušený (tajným pozorováním cizí osobou), že když jdou spolu drží se Iťulka Kamči za ruku a seká dobrotu. Takže se dalo předpokládat, že i v obchodě to tak bude. A hlavně strašně bych ji urazila, kdybych ji nepustila a ty dva jo, vzala by to, že jí nevěřím, že se na ni můžu spolehnout a to jsem fakt nemohla dopustit, tak jsem se radši bála já a pustila. Zas aspoň mi to ten nákup pomohlo přežít s láskou a nadhledem, protože jsem i tak měla pocit, že to zvládli velmi dobře, protože to nejzásadnější (nezpůsobit škody cizím a neublížit si) zvládli na jedničku.