Podzimní prázdniny - Hrad
Úterý – Kamča zkonstatovala, že málo času a energie věnujeme civilizaci a tím i historii, taky zkonstatovala, že hlavu rodiny k dobrovolné návštěvě turistické Prahy nepřiměje, takže se prý musím obětovat já, protože je moje rodičovská povinnosti jí zajistit náležitý rozvoj a vzdělávání… Pustila dějiny udatného národa českého od sv. Václava až po Karla IV., aby se zorientovali v problematice, připravila obložené housky pro celou rodinu, dychtivě přitakávající J. a I. oblékli sebe a společnými silami i Vítka. A tak jsem v jedenáct dopoledne zjistila, že s celou smečkou vyrážím na Hrad. 
Nejdřív jsem myslela, že dáme výstavu příběh Pražského hradu, chrám sv. Víta a Zlatou uličku a budeme vzhledem k věkovému průměru delegace rádi, že jsme rádi. 
Překvapili. Štorchácký nosítko jsem s sebou měla patrně jen proto, aby mi netáhlo na ledviny, neb Vítek to celý dal sám. Nakonec tam vydrželi do těch pěti, kdy se zavírá, takže navíc dali Rožmberský palác, baziliku sv. Jiří, Prašnou věž a na závěr si vyžádali i obrazárnu Pražského hradu o které jsem se domnívala, že je pro unavené jedince předškolního věku naprosto nestravitelná a dokonce v ní nespustili ani alarm. To už jsem úplně vyměkla a čtyřleťákovi zakoupila předražený dřevěný meč (teda spíš dýku, ale vzhledem k jeho velikosti
Komentáře
Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!
