Bludičkovic Skřítci

Dnes jsem si v nejedné diskuzi početla o rodinách s celkem malými dětmi naprosto schvácených Štědrovečerním i vánočně svátkovým objížděním prarodičů, které se konečně v podvečer na Štěpána zhroutily do poklidu vlastního obýváku a nerušení s úlevných výdechem, že je konečně po svátcích. Tímto bych chtěla poděkovat našim prarodičům, kteří s výrazem naprosté samozřejmosti převzali už dávno veškerou tíži vánočního cestování na sebe a našim dětem tím umožnili vánoce v rodinném kruhu (v našem případě, jde spíše o rodinný ovál ), usínání únavou pod jejich vlastním stromečkem od Ježíška, poklidná rána v rodičovské posteli s knížkou, rvačkou a lechtáním, hodiny deskových her (těch od Ježíska, co by se v jedoucím autě fakt nedaly zmáknout) a nám rodičům bezčasí, kdy se nic nemusí a všechno se může (nám tolik, tolik vzácné). Děkujeme, vážíme si toho, jen jsme Vám to možná už dávno zapomněli říct.