Bludičkovic Skřítci

konečně přišlo odpoledne, kdy se nás mimo vánoční prázdniny dokázalo sejít všech šest u jednoho stolu dostatečně včas a ve stavu přiměřeně příčetném a tedy vhodném k odložené oslavě čtvrtých a šestých narozenin našich prostředníčků. Zas za odměnu (za to čekání) jsme jako bonus měli i babičku z Brna, takže nakonec nás slavilo sedm. Když se odkládání přehouplo za půlku ledna, chvíli jsme docela vážně zauvažovali, jestli oslavu neodložit až na teplé pozdní jaro a nepozvat školkové spolužáky na zahradu, ale pak nám došlo, že bude-li čas a chuť, můžeme je pozvat i bez oslavy a že „co je doma, to se počítá“