Bludičkovic Skřítci

Začalo to tím, že mě ti dva nejstarší napružili, ale pěkně. Pomalu a systematicky mě vytočili jako šroubek. Začínalo to už od rána, ale po brzkém obědě to dotáhli k dokonalosti. Bylo krásně a chtěla jsem, abychom hned po obědě vyrazili na kola. Viděla jsem to na prosluněné hřiště v Chucheláku. První to vzdala hlava rodiny oslabená virózou a zašila se do křesla s horkým čajem. Požádala jsem prvorozenou o spolupráci při věšení prádla, abych co nejdřív mohla chystat všechny kola a sestavit croozera. Pyskovala a vůbec byla protivná, až jsem ji vyhodila s řevem, že než tohle poslouchat, radši si to udělám sama i kdybychom neměli stihnout hřiště. Pak jsem požádala druhorozeného o sklizení nádobí do myčky s totožným výsledkem. To už mi bouchly saze a řekla jsem, že když se nehodlají podílet na provozu a spolupráci, též nebudu brát ohledy a nepojedu na žádný hřiště, ale dopřeju si pořádnou podzimní projížďku kolem Jinonic na druhý straně Prokopáku. Že oblíkám Vítka do vozejku a jestli chce ještě někdo se mnou, tak má pět minut na oblečení a ať si dobře rozmyslí účast, páč nehodlám cestou poslouchat žádný kecy a už vůbec ne na téma kopec je moc vysokej, bolí mě nožičky, mám hlad… Uražení staršáci to dle očekávání vzdali. Vytáhli si pastelky a začali páchat výtvarku. Dobře jim tak.

Dost mě překvapila Iťu, která do těch pěti minut fakt stála venku v teplákách, bundě a s helmou. No, tak jsem ji teda vzala s sebou a do croozera ještě přibalila draka. Nejen, že neřekla ani slovo o nožičkách, ručičkách, kořenech, kamenech a velikém kopci, když tlačila 16" do toho krpálu co vede z ulice K Nové Vsi jako zkratka k naučné stezce , ale ještě nahoře zkoumala výhled a fakt nadšeně se kochala podzimní krajinou. Místo slíbených vrcholových sušenek se zajímala o kvalitu dračího větru (tak tak akorát na deset minut letu než přestalo definitivne foukat) a pokračovala polňačkou k Butovickému hřbitovu. Tam s Vítkem chvíli pohleděli na dva modely letadel a střihli jsme to kolem Záchranné stanice zvířat po asfaltce z kopce do Hlubočep. Na křižovatce Na placích a K Dalejím v hospůdce s krbovkama dostali prcci párek s chlebem, protože Iťu už toho měla za sebou celkem dost a bylo potřeba, aby měla ještě dost sil a optimismu na vytlačení kola z Prokopáku od mlejna přes Klukovice k tramvajovým kolejím. Cestou jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí, třeba to že: „Maminko, když jsem ještě nebyla na světě já a Jeňa, tak jsem byla v pohádce mami, víš? Byla jsem tupounek a našla mě Babča a pila jsem hopsinkovou šťávu, víš? A pak jsem byla gumídek , víš? A skákala jsem hop, hop, hop. A Jeňa tam byl taky.“ Objevila jsem, jak úžasnej je Iveta společník, protože v tom halasu a tartasu kompletní smečky, to v běžném provozu vůbec není vidět a slyšet. A hlavně, strašně jsem si to užila:-)