Čtvrtý do pelotonu
Protože oba velcí měli školu jen do dvanácti, tak jsme se utrhli na první jarní cyklovýlet. Zatímco jsem prováděla sborku croozeru a děti chystaly svačinu a pití, přinesl si Vítek s výmluvným gestem helmu, vestu a vytáhl odrážedlo. Pomyslela jsem si, budiž, zatím může jet a až odpadne, tak ho naložím. Kus před každou křižovatkou s předností zprava na něj zodpovědně počkali a na křižovatce předváděli, jak se dívají, jestli něco nejede s postupným trojitým hlášením: „Zprava dobrý!“ „Zplava doblýýý!“ „Zprava dobrý!“ 
Jízdu vpravo má evidentně z vozíku už nakoukanou, protože pro něj byla i bez jakéhokoliv pokynu samozřejmá. 
Cestou ke hřišti v Chucheláku Vítkova snaha zaujala i smečku natolik, že mu spontánně dopřáli chvíli jízdu v čele pelotonu, i když to znamelo, že se stali mistry takřka ve stání na místě. 
S ohledem na něj jsme trošku pokrátili trasu (asi o polovinu). Neskutečně se vyřádil na hřišti. 
A na to, že to jel celý na odrážedle, tak toho neujel zrovna málo 
Komentáře
Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!
