22. prosinec 2014
Za chvíli jdu zase na linecký, tohle už by mohlo dožít štědrého dne. Máme sice jen dva druhy vlastního cukroví (a krabičku vanilkových rohlíčků od mamky), ale za to v nekonečném množství dávek, neb se stále jaksi odpařuje, ale nikdo o ničem neví a nikdo nic údajně nejí.
Máme konečně svatou rodinu do kočičího betléma, loni musely Vánoce přijít i bez ní, neb dotažení tohoto detailu nebylo v mých silách, ještě teda chybí i anděl s notama, tak možná zbude napřesrok. Nejstarší touží znovu uvěřit na Ježíška. Slyšela jsem, že toho, kdo v něj věří, někdy obdarovává, tak kdo ví. Možná… Uvidíme…
Od nás si svůj letošní vánoční dárek nedočkavě vybrala dřív.
Komentáře
Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!