A tohle z toho vzniklo
Před první adventní nedělí se nám zachtělo větví na věnec a jinou výzdobu. Výprava na vánoční trh do centra mi nevoněla a kdybychom vztáhli ruku na rostoucí větev jehličnanu, patrně by nám ta ruka upadla nebo by mě alespoň ukousalo svědomí.
Nakonec jsme obešli všechny jedle v Chucheláku o kterých víme (a že jich není málo) a spokojili se s tím, co bylo na zemi, neboť jedlová větvička na věnec nemusí být čerstvá a jen tak neopadá, takže stačí, když je ještě jakž takž zelená.
V lese bylo voňavo a krásně.
Cestou ke Sliveneckému hřbitovu jsem zjistila, že Vítek jaksi povyrostl a tam, kde ho nic nezajede, klidně půjde po svých.
Na hřbitově jsme zapálili svíčku.
Cestou od hřbitova jsme potkali ještě odhozenou hromádku čerstvě ořezaných větviček ze stříbrného smrčku, jak po zaříznutí živého plotu, takže Kamča měla nakonec nasbíraných větví plný batoh.
Na závěr jsme přepadli babičku.
K., I. a J. zmizeli za synovcema do jejich pokojíčku. Vítek se nehnul od akvária s želvičkama v předsíni a já jsem v klidu v kuchyni s babičkou popila kávu.
Po hektickém týdnu sobota jako balzám.
je název pro místní lampionový průvod se zpíváním koled každoročně probíhající v týdnu před první adventní nedělí.
Prvorozená si zazpívala se sborem, prostředníčči bohatě zablbli s lampiony a benjamínek se prospal na matčiných zádech. Foťák v mobilu absolutně nestíhal. Tak aspoň čerstvě vyrobené lampiony před akcí.

Nějak nám zevzácněla. Ve škole, v keramice, se sborem a absolutně nejvíc se Sportíkem. Jen v týdnu s nima stráví naprosto nerušený tři hodiny čistýho času, k tomu každej prodlouženej víkend a sem tam i nějakej normální. Ještě, že se mi podaří ji občas utáhnout aspoň na ten aquapark, kde při sušení našich dlouhých vlasů v klidu pokecáme jak jde život.



