Za chvíli jdu zase na linecký, tohle už by mohlo dožít štědrého dne. Máme sice jen dva druhy vlastního cukroví (a krabičku vanilkových rohlíčků od mamky), ale za to v nekonečném množství dávek, neb se stále jaksi odpařuje, ale nikdo o ničem neví a nikdo nic údajně nejí.
Máme konečně svatou rodinu do kočičího betléma, loni musely Vánoce přijít i bez ní, neb dotažení tohoto detailu nebylo v mých silách, ještě teda chybí i anděl s notama, tak možná zbude napřesrok. Nejstarší touží znovu uvěřit na Ježíška. Slyšela jsem, že toho, kdo v něj věří, někdy obdarovává, tak kdo ví. Možná… Uvidíme…
Od nás si svůj letošní vánoční dárek nedočkavě vybrala dřív.







